Mobil +420 606 618 094

Facebook Tweet Rss

Slunečnicové semeno

 

Slunečnicové semeno ve výživě

Slunečnice, která byla do Evropy dovezena krátce po „objevení Ameriky“ v 16. století, byla nejprve obdivována jako okrasná květina a posléze došlo na její využití k potravinářským účelům. První zmínky o lisování slunečnicového oleje v Evropě jsou ze začátku 19. století. Indiáni konzumovali slunečnicové semeno odpradávna, v Evropě k jeho masivnímu využití přímo ve formě vyloupaného semínka jako „oříšku“ dochází až od konce 80. let minulého století. Rozšiřuje se jeho použití do pekařských a cukrářských výrobků, salátů, müsli apod. Předpokladem je především speciální zařízení na loupání, protože semena mají vysoký obsah oleje, jsou poměrně drobná a slupka je velmi tvrdá.

Odrůdy

Šlechtění slunečnice se mnoho let - nejprve v Sovětském svazu a poté v USA – zaměřovalo na zvyšování obsahu oleje, dnes se jeho podíl pohybuje mezi 45 a 50 % (vztaženo na semena ve slupce s 9 % vlhkosti). Referenční odrůdou v Rakousku v r. 2000 byla „Voltasol“ s 46,8 % tuku, v r. 2010 „Alexandra“ s 49,3 %. Tato semena mají černou slupku, jejíž podíl tvoří 20 – 30 %.

Při šlechtění slunečnic na semena k přímé konzumaci odborníci vycházeli za starých odrůd, jejichž semena jsou větší, pruhovaná a snadněji se loupou. Podíl slupky je u nich větší – kolem 50 % hm. Novým hybridním  odrůdám určeným ke konzumaci (Non-Oilseed Sunflower) se věnují autoři Lofgren, Carter a Schneiter.

V Rakouském seznamu odrůd 2010 jsou zahrnuty odrůdy Birdy a AGC, u nichž obsah oleje činí 34,4 %.

Složení

Uvádějí se průměrné hodnoty (na 100 g semínka ke konzumaci

-         bílkoviny 23 g,
-         tuky 50 g,
-         sacharidy 12 g,
-         vláknina 6 g,
-         minerální látky 3 g, vitaminy A, E
-         voda 6 g.

Složení mastných kyselin: 60 % kyselina linolová, 30 % kyselina olejová. (Specialitou jsou nejnovější odrůdy „s vysokým obsajem kyseniny olejové“

Loupání

Nejprve se semena třídí podle velikosti na prosévacích sítech a slupky semen určených k loupání se pomačkají/podrtí mezi kameny. Lehké slupky se odstraní proudem vzduchu. Odstranění zbylých slupek neoddělených od semen závisí na „umění“ konkrétního mlýna. V Americe sestává zařízení na loupání slunečnice spíše ze součástí linek na třídění semen, v Evropě se soustřeďují nejdříve na loupání. V Dolním Rakousku byl v 80. letech jedním z prvních mlýn v Rosenburgu (Kamptal).

Technickým pokrokem bylo použití mlýna na olejnatá semena – Goldene Mühle v Ladbergen (Teklenburger Land).

Posledním krokem procesu je elektronické třídění. Ani při tom nelze dosáhnout produktu zcela bez slupek. Podle expertů je reálné dosažení podílu slupek 0,05 -0,1 hmotn. %.

Loupaná slunečnice prodávaná v Rakousku pochází tradičně většinou ze Severní Dakoty, dále z Číny a Argentiny, a jen malý podíl z vlastní produkce. V Německu se mlýnsky zpracovává semeno z Francie  a Ukrajiny.